Historie
Obec Píšť
První písemná zpráva o vsi Píšť pochází z roku 1352, kdy český král a římský císař Karel IV. potvrdil Vyšehradské kapitule 29 dědin ve Svatavině újezdu. Ves patřila kapitule až do husitského období. Po roce 1436 dostal vesnici Mikuláš Trčka z Lípy, sídlící na hradě Lipnici, od císaře Zikmunda Lucemburského. Když v letech 1546-1548 začali Trčkové s rozprodejem zdejšího panství, stala se ves majetkem rodu Střelů z Rokyc, kteří sídlili na křivsoudovském zámku. Později se vystřídalo ještě několik majitelů.V 18. století patřila ves pod čechtické – dolnokralovické panství. Po zrušení roboty byl v roce 1850 zřízen politický okres v Ledči nad Sázavou a soudní okres Dolní Kralovice, kam Píšť patřila.
Přechod několika oddílů pruského vojska v roce 1886 byl pro lidi z Hořic a Dolních Kralovic velikou zátěží. Zajímavostí bylo, že vojáci znali kdejakou cestu – polní i lesní. Ukázalo se, že před lety tudy pruští důstojníci procházeli jako komedianti a kolovrátkáři a vše měli dobře prozkoumané. Za několik dní odešli, zůstala po nich jen zákeřná choroba cholera. Ve vsi se nakazili desítky obyvatel a čtyři z nich této nemoci podlehli.
Ves postihlo i několik katastrof. V říjnu 1863 to byl velký požár po sklizni obilí. Vyhořely čtyři usedlosti i se stodolami. Oheň řádil i v létech 1868 a 1919. Úroda byla zničena kroupami velkými jako holubí vejce v roce 1820, 1864, 1880, 1893 a největšími v roce 1903. Tehdy došlo ke zničení úrody, stavení měla rozbitá okna a střechy.
První světová válka se citelně dotkla i zdejší obce. Hodně hlavně mladých mužů muselo nastoupit na frontu. V boji jich z Píště a Vranice padlo dvanáct. Někteří se dostali i do zajetí, kde vstoupili do legií. Trpěli ale i doma. Rekvizice obilí, brambor, dobytka, lnu, ale i kovu byly na denním pořádku. Ženy nestačily obdělávat pole a tak nastala bída a hlad. S koncem války pak přišla veliká radost. Ze školních tříd odstranili učitelé portrét císaře a druhý den se konala velká slavnost na Klostenbergu v Zahrádce.
Při sčítání lidu v roce 1920 žilo v Píšti 211 obyvatel ve 42 domech. Mladí založili v roce 1923 divadelní kroužek, který hrál představení v hostinci pana Margoliuse. V tomto roce došlo i k založení obecní knihovny. Pod píšťskou obec patřila Vranice, samota Rachyně i Ježov.
Druhá světová válka se opět zapsala do života zdejších obyvatel. Několik mužů a žen muselo nastoupit na nucené práce v Německu a ke konci roku 1944 byli muži nasazeni na kopání zákopů na Moravě. Ves musela opustit i majitelka hospody Margoliusová. Jako židovka musela nastoupit do transportu a s ním do koncentračního tábora. Zpět se již nikdy nevrátila.
Píšť se dočkala i elektrifikace. První žárovka se ve vsi rozsvítila 31. prosince 1947. To samozřejmě znamenalo pro každou rodinu velkou změnu. Změnu k lepšímu zaznamenalo i hospodaření, když se na mnoho prací mohl využít elektrický motor.
Menšinové jednotné zemědělské družstvo zde bylo založeno v roce 1958. Vstoupili do něj až na dva všichni hospodáři. Ke sloučení JZD Píšť s družstvem Hořice a Hroznětice došlo o dva roky později. Po revoluci v roce 1993 proběhla transformace družstva.
V roce 1973 se ve vsi vybudoval kulturní dům, do kterého bylo převedeno pohostinství z domu V. Říhy. Sloučení Píště a Vranice s Hořicemi došlo v roce 1986. Obecní úřad tak připadl pod Hořice. To se zdejším obyvatelům nelíbilo a tak hned po sametové revoluci v roce 1990 se Píšť opět osamostatnila. Obci byly vráceny zpět lesní pozemky, které znamenají i finanční přínos pro obec. Došlo ke zbourání staré prodejny a postavení nové.
Škola
Před vznikem školy v Píšti museli žáci docházet do zahrádecké školy. To bylo však příliš daleko a tak musela vrchnost kolem roku 1810 povolit vyučování v Píšti a Vranici. Učil zde každý, kdo jen trochu uměl číst, psát a počítat. Od roku 1855 se začalo vyučovat pouze v Píšti. To zde již učili pouze vystudování učitelé. Vyučování probíhalo v pronajatých místnostech stavení čp. 21 a 11. Sem docházeli děti ze širokého okolí. V roce 1873 zakoupila školní rada hospodářskou usedlost čp. 8 a opravila ji pro školní potřebu. Vyučování započalo v jedné třídě a došlo i k založení školní knihovny. V roce 1895 byla zřízena druhá třída v pronajaté místnosti čp. 24 v Píšti.
V té době se již jednalo o postavení nové školy. Pro tento účel zakoupila školní rada v roce 1904 pozemek. Vyučování ve dvoutřídní škole započalo od září 1907. Za dva roky již nestačila velkému počtu dětí a musela být rozšířena o další třídu z učitelského bytu. Po skončení války začal pomalu klesat počet dětí školou povinných. Zvláště v šedesátých letech minulého století, kdy do zdejší školy docházely děti pouze po čtvrtou třídu. Nedostatek dětí se stával stále větší, až došlo v roce 1976 k uzavření školy. Dnes dochází děti do školy v Senožatech a Dolních Kralovicích. Školní budovy zakoupila akademie J. A. Komenského v Praze a využívá je jako depozitář.
Hasiči
Hlavně v dřívějších dobách obec a i okolní vesnice často sužovaly požáry. Zdejší učitel Karel Martínek a pan Maršoun za pomoci obecního zastupitelstva založili v roce 1909 hasičský sbor, který měl z počátku 15 členů. Za rok si sbor zakoupil stříkačku, pro kterou vystavěl kůlnu u Nováků. V roce 1923 se hasiči postavili novou hasičskou zbrojnici na návsi. Sbor se každoročně zúčastňoval různých cvičení doma i ve svém okolí. Za první světové války musela velká část členů nastoupit na frontu. V té době se nevyvíjela žádná činnost sboru.
Hasiči pořádali ve vsi i taneční zábavy, maškarní průvody a od svého vzniku se starali o místní kulturu. Po druhé světové válce si postavili opět novou zbrojnici na místě staré, kterou zbourali. První motorovou stříkačku, pracovní a vycházkový stejnokroj dostali v roce 1948. Přes všechny politické přeměny zůstal zdejší sbor zachován. V roce 1990 odkoupil hasičský sbor zařízení místní hospody od Jednoty a začal se starat o její chod. Nová motorová stříkačka byla sboru přidělena v roce 1992. Velká sláva probíhala při devadesátém výročí založení sboru.
Vesnice Vranice
Necelý kilometr na východ od Píště se rozkládá vesnička Vranice. Leží v nadmořské výšce 425 metrů. Jméno vsi vzniklo z osobního jména – ves lidí Vranových. Kdysi se také nazývala Vraninec. První písemná zpráva o zdejší osadě je z roku 1369, kdy patřila jako ostatní vsi v této oblasti do Svatavina újezdu. Na začátku 15. století kapitula ves prodala. Tak v roce 1415 je uváděn ve Vranicích vladyka Mikeš z Vranice. Další zmínka o vsi je z roku 1439, kdy bratří Čejkové z Olbramovic kladou dvůr kmecí ve Vranicích svému bratrovi Janovi. V první třetině 17. století patřily Vranice Albrechtovi Vraždovi z Kunvaldu. Po jeho smrti roku 1629 přijali Vranice v léno jeho synové Jan Vilém a Václav mladší Vraždové z Kunvaldu. Když zemřeli, prodala královská komora ves hraběti Jindřichovi Volfovi Berkovi z Hovora. Od 18. století je historie Vranic společná s Píští. Od roku 1760 patřila Píšť s Vranicemi pod dolnokralovické panství až do vzniku ledečského okresu. Vraničtí museli docházet na robotu do Vítonic a Martinic. V roce 1848 se Píšť i Vranice vyplatily z roboty na čtyřicet let. Při sčítání lidu v roce 1869 žilo ve Vranicích 139 obyvatel. Při vzniku ledečského okresu v roce 1850 patřily Vranice pod obecní úřad Píšť spolu s Rachyní.
Zdejší děti chodily do školy v Zahrádce. Teprve v roce 1810 se začalo vyučovat ve Vranicích. Vyučovalo se v soukromých stavením až do roku 1855. Od této doby docházely děti do školy v Píšti, kde později postavili i školní budovu.
Ve 20. letech minulého století měla vesnička dvacet šest stavení. Na návsi ve tvaru podkovy u rybníčka dodnes stojí mezi dvěma lípami kamenný kříž datovaný rokem 1817. Dříve zde stávala dřevěná zvonička, na které visel již třetí zvonek. V roce 1906 se ulomil kůl a zvonička upadla, přičemž zvon pukl a nebylo již možné s ním zvonit. Obyvatelé se složili a zakoupili nový zvonek, který slavnostně zasvětili Blahoslavené Panně Marii. O tento zvonek přišly Vranice za I. světové války. Opět se vybraly peníze a došlo k zakoupení železného zvonku, opět zasvěceného Panně Marii. Po roce 1924 si místní postavili na místě zvoničky podélnou kapli se zvoničkou na hřebenu střechy. Sem také přenesli starý železný zvonek. Kolem roku 1912 měla vesnička 155 obyvatel. Byl zde hostinec a obchod se smíšeným zbožím Vojtěch Mareše. Z řemeslníků pak kovář a podkovář Antonín Urbánek. Již tehdy spadaly Vranice pod obec Píšť.
Ke vsi také patřil až do likvidace mlýn „Na Kukačce“ stojící na břehu řeky Želivky. Píšti a Vranicím také náležel rybolov na Želivce.
Časté požáry sužovaly vesničku od jejího vzniku. Vždyť do konce I. světové války zde byla řada dřevěných stavení krytá ještě došky. Proto se i zdejší obyvatelé podíleli na založení hasičského sboru v Píšti roku 1909. Dodnes pracuje ve sboru řada potomků zakladatelů sboru. O senožatské pouti 16. května 1927 vypukl ve Vranicích velký požár o páté hodině ranní. Oheň vzešel ze stavení Františka Jiříka čp. 6 a mimo něj vyhořela i stavení čp. 4, 15, 5, 27, 20. Trvalo delší čas, než si majitelé stavení opět opravili. Velký požár vznikl také 28. června 1932 u I. Tůmy, jenž zachvátil i sousední stavení A. Vopěnky. Obě stavení vyhořela až do základů.
V roce 1986 byla nařízením sloučena Píšť s Vranicí do Hořic. Místní obyvatelé to jen těžko nesli a tak hned, jak to politická situace v roce 1990 dovolila, se osamostatnili. Dnes žije ve Vranici 45 obyvatel v 26 staveních. Vesnička je součástí Píště.
Vesnice Rachyně
Severně od Píště leží samota s mlýnem Rachyně. Nachází se v nadmořské výšce 429 metrů. Mimo několika stavení je zde nejvýznamnější stavbou mlýn čp. 12 „Rachyňský mlýn“. Mlýn se stupníkem a pilou na Blažejovickém potoce zde stál již před rokem 1748, kdy se zde uvádí jeden panský mlynář, patřící k panství Martinice u Dolních Kralovic Janu Vraždovi z Kunvaldu. V roce 1890 měl mlýn dvě vodní kola na vrchní vodu. Později byl předělán pouze na kolo jedno. V roce 1917 postavil mlynář na místo kola vodní turbínu.
Mlýn leží na pravém břehu Blažejovického potoka, který teče do rybníka a tato voda pohání mlýn. Rybník patřil dříve majiteli dolnokralovického panství. Předposlední majitel panství František Josef Auersperg, sídlící na zámku ve Žlebích, vyměnil rybník po roce 1844 s majitelem mlýna Kaňkou za pole „Pod Krumpejchem“. Tak rybník dodnes patří zdejším mlynářům. Kolem roku 1860 koupil mlýn mlynář Rychecký. Ten zde také postavil u rybníka v srpnu 1868 litinový kříž s Kristem. Vypráví se, že zde strašilo a tak mlynář, aby strašidlo zahnal, postavil tento kříž, který zde na břehu stojí dodnes. Rod Rychetský vlastní mlýn dodnes.
V roce 1938 uvádí mlynář František Rychetský, který vlastnil mlýn se svou ženou Boženou, že ve mlýně jsou tyto stroje – jeden francouzský kámen (mlýnský kámen zhotovený ze sladkovodního křemene), jeden špičák, loupačka na obrušování obilí, žitná stolice, pšeničná stolice a mlýnské příslušenství. Turbína poháněla mlýnské stroje a dynamo vyrábějící elektrický proud sloužící k osvětlení mlýna. Po padesátém roce minulého století se již ve mlýně nemlelo. Mlýn nebyl ale zbaven strojů. Po změně režimu došlo v roce 1992 k opravě celého mlýna. Dnes se ve mlýně nemele a vlastní ho manželka posledního mlynáře Ludmila Končelová (dcera Františka Rychetského) a její synové. Rybník byl vyčištěn, ale dosud není napuštěn.